Kniha Honý a já, příběh lásky
Osobní, autentická, upřímná, opravdová.
O životě, smrti, naději, lásce, bolesti, odvaze a touze žít.
Vyprávění ze života dvou mladých lidí, jejichž srdce jsou plná lásky, snů a ideálů, jak společně prožít život, který mají před sebou.
Vše zastaví smrt jednoho z nich.
Období temna a prázdnoty pomalu zaplňují první paprsky světla a naděje a postupně se rozehraje poutavý příběh plný zázraků, splněných snů, zvláštních náhod a znamení, poznání sama sebe a víry, že naši milovaní zesnulí nad námi bdí.
Kniha je věnována vzpomínce na laskavého a milujícího člověka a skvělého lezce Jana Chválu a je svým otevřeným sdílením krásných i těch nejbolestivějších zkušeností nositelkou naděje a inspirace pro náročné životní situace.
„Když náhle opustí své tělo ten, který je pro vás vším, začnete se na svět dívat jinýma očima. Skutečný příběh o lásce, o smrti, víře a naději nám ukazuje, na čem v tomto životě opravdu záleží.“
Věra Chválová
O čem je kniha?
Když na začátku roku 2021 velmi nečekaně zemřel můj manžel Honzík, můj život se naprosto zhroutil a rozsypal jako domeček z karet. Zůstala jsem sama se dvěmi malinkými dětmi a nevěděla jsem, jak může můj život pokračovat. Jak by se taková situace dala přežít a kde hledat chuť a vůli k dalšímu životu.
Po velmi náročném období smutku, truchlení a pasivity ke mě začaly chodit impulzy napsat knihu, sdílet náš příběh, protože jsem vnímala, kolik krásných věcí, zážitků a a zázraků se v mém životě kromě toho bolavého také děje. Nejsilnější motivací bylo napsat knihu vzpomínek pro naše děti, aby svého tatínka znali. Volání bylo čím dál silnější a já se odhodlala psát a psala a psala a během 17 měsíců, kdy kniha vznikala, jsem zachytila vzácné i úplně obyčejné okamžiky našeho vztahu, vykreslila jsem, jak krásným, laskavým a moudrým člověkem Honý byl. Vzpomínková je první část knihy.
Druhá, rozsáhlejší část knihy se týká smrti samotné a mojí cesty po ztrátě milovaného člověka. Příběh je místy velmi bolavý a smutný, autentický, ale zároveň je prolnutý nitkou lásky, naděje, víry v blízkost našich zemřelých a v zázraky. Díky tomu, čím jsem si prošla, jsem pochopila, že smrt není jen špatná a bolavá. Blízkost smrti mě naučila vnímat život jako dar, přivedla mě na cestu k sobě samé, k hledání sama sebe, vnímaní smyslu mého života a bytí.
Pochopila jsem, že láska je ta odpověď a nastoupila jsem cestu sebepoznání a přijetí sebe i dalších životních událostí. Smrt mě naučila žít více v přítomnosti, důvěřovat proudu života, přeskupila mé hodnoty a životní směřování. Smrt mi ukázala důležitost pravdy, svobody a odvahy a tyto hodnoty začaly formovat můj další život.
Našla jsem v sobě dostatek síly, abych se postavila na vlastní nohy a realizovala Honýho osobní i naše společné sny a plány. Můj život rozehrál příběh plný odvahy, splněných snů, překonávání sama sebe a radosti ze všech ne/náhodných situací, setkání a propojování lidí.
V knížce sdílím své zážitky a uvědomění, léčivé procházky lesem, vnímání Honýho přítomnosti a znamení, která mě posílal a kterými nás ujišťoval o své blízkosti a vedení. Události v mém životě do sebe začaly zapadat jako skřípky mozaiky.
“Otevírám příběh, o kterém jsem zatím jenom slyšela střípky, začínám číst….Opravdovost, obrovskou lásku, něhu, křehkost, lítost, nespravedlnost, utrpení, bolest, zoufání, prozření už po několikáté ve svém životě, to cítím… Je nádherná. Taky brečím…za Tebe, Tvého Honyho, za Vaše děti. Držím v ruce poslední stránku, je tam email. A tak píšu. Milá Maruško, Ty i Tvůj Hony jste ne/obyčejní a to je dnes vzácné. Vaše poselství je obdivuhodné. Až se příště někde potkáme, ráda bych Tě obejmula, pokud mi to dovolíš.”
“Hezký den Maruško, dnes jsem dočetla vaši knihu a moc bych vám za ní chtěla poděkovat. Děkuji, že jste ji napsala. Děkuji, že jste váš příběh takto veřejně sdílela. Děkuji, že mi pomohla zase o kousek víc otevřít srdce, stejně jako pomůže mnoha dalším lidem. Děkuji, děkuji, děkuji! “
“Snad tě Maruško tahle zprava nevyruší v tuhle pozdní hodinu…mam jen silné nutkání ti poslat aspoň na dálku spoustu vřelých objeti. Jak se pročítám knížkou, tak jsem čím dal tím vděčnější, žes ji napsala a já ji můžu číst, a opravdu moc ti za ni děkuju. Dneska si tu u ni docela pláču, ale jsem tak moc rad, ze vím, ze na “konci knížky” je ta usměvavá zářící bytost, která umí očividne bolest zabalit do lásky.”
V knížce také najdete
♥ myšlenky týkající se sebelásky, odvahy, svobody, smrti, života, samoty, bolesti, ženských témat, rozpouštění strachů či sebepoznání
♥ sdílení mých pocitů, jak hluboko může člověk padat a jak ztraceně se cítít a zároveň jaké jednotlivé krůčky jsem činila, pomalu, bez tlaku, krok za krokem na cestě k sobě
♥ jaké strachy jsem odložila pryč a kam jsem naopak soustředila svoji pozornost, co mi na mé cestě nejvíce pomáhalo
♥ bláznivé nápady, které jsem začala realizovat s podporou mé rodiny a kamarádů, ale občas i s docela neznámými lidmi (např. vzpomínkový pochod, zimní otužování, půlmaraton,…) a také moje myšlenky ohledně stavby jurty, oázy klidu pro vzájemné setkávání, sdílení a tvoření
♥ mé úvahy o smrti, o tom, jak pomoci truchlícímu člověku, jak se lze na smrt připravit, jak jsme o ní mluvili s dětmi
Nejdůležitější myšlenky knihy?
Čím dál více vnímám svoji duši a její šeptání, důvěřuji životu a otevírám se dalším možnostem. Našla jsem sebe a o svoji zkušenost se velmi ráda podělím se všemi, kteří hledají světýlko naděje, paprsek světla v náročném životním období. Sdílení příběhů má od nepaměti silnou léčivou moc a věřím, že i náš příběh může být pohlazením pro každého, kdo přišel o blízkého člověka, kdo se nachází v náročné situaci, kdo patrá po smyslu života a po lásce k sobě samému.
Každý z nás přišel tento svět obohatit svoji jedinečnou esencí a právě náš přiběh a naše zkušenost může být zdrojem inspirace pro ostatní, může být tím správným dílkem puzzle do skládačky života.
Sdílením své zkušenosti bych chtěla ukázat, že vedle sebe může existovat radost i smutek, láska i zoufalství, naděje a vděčnost i v nejnáročnějším životním období.
I to nejtěžší, co nás v životě potká, má tu moc nás posunout dále, ale hlavně blíže k sobě, blíže k poznání toho, kdo jsem, a k přijetí sama sebe ve své jedinečnosti, protože právě tak jsem správně.
Pochopila jsem, že pouze v momentě, kdy přijmu sama sebe ve své celistvosti (nikoliv dokonalosti) a věnuji lásku v první řadě sama sobě, pak mohu tvořit láskyplné zázemí pro děti a rozvíjet další vztahy v harmonii a naplnění a žít v lásce.
Rozhodla jsem se všechno to bolavé balit do lásky. I ty nejsmutnější události mohou být prožité vědomě, s úctou, s láskou, v souladu se sebou. Najít si bezpečný prostor, kde můžeme emoce projevit, prožít a propustit. Chvíli pobýt na dně a poté pomalu, krůček po krůčku, jít dále. Nacházet sílu a odvahu v sobě.
Pochopila jsem, že chci svůj život tvořit tak, aby každý můj den dával smysl, aby byl prožitý v rovnováze, lásce, s vděčností. A samozřejmě, že to není každý den lehké. Jsou i náročné dny…ale jsem na cestě… a ta samotná cesta je důležitá…stejně jako každý další krok.
Pokud se nacházíš v situaci, kdy potřebuješ na tu cestu a na to důležité v životě posvítit, tato kniha by ti mohla být dobrým průvodcem či majákem v náročných časech.
“Tak jako ty děkuješ na konci knihy, já mám silnou potřebu poděkovat tobě. Děkuji za tvoji upřímnost, otevřenost, sdílení tvého příběhu, za inspiraci. Knížku jsem přečetla jedním dechem, nemohla jsem se odtrhnout. Jsi mi inspirací a máš můj veliký obdiv, tvůj “nový” přístup k životu je obohacující. Je to jen pár dní, co jsem knihu přečetla, určitě se k ni budu vracet vícekrát, ale už teď se snažím o věcech přemýšlet jinak, více si všímat věcí a lidí kolem sebe, vypustit, co nemohu ovlivnit a napojit se konečně na přírodu, to mi v mém každodenním chaotickém světě opravdu chybí. S každým řádkem jsem měla potřebu doporučit knihu dalším a dalším lidem.
“Milá Maruško, každý den cítím vděčnost k tomu, že mě cesta dovedla k Tobě a Tvé knize. Stala se pro mě velkou inspirací a zamyšlením se nad smrtí a odchodem blízkých, ale také pozvánkou ještě hlouběji oslavovat život. Vnímám, že když se mluví o smrti, mluví se také o životě. A všechno je láska. Běžně mám rozečtených tak 5-8 knih najednou, ale ta Tvá mě upoutala na každodenní čtení. Opravdu pokaždé chodily aha momenty. Děkuju za vytvoření a hlavně za sdílení . TO je nejvíc.”
” Všem čtenářům bych alespoň jednou za život přála, aby se u knížky cítili tak, jako já u té, co napsala Maruška o Honým. Po celou tu dobu mě zaplavoval naprosto jasný pocit správnosti. Takový ten pocit, že víte, že jste právě v ten daný okamžik přesně tam, kde máte být a strašně moc to hřeje u srdce. Během doby, kdy jsem četla tuto knížku, ke mně chodily neuvěřitelně krásné nenáhody, které mi nějakým způsobem určovaly moje další směřování. V neposlední řadě musím říct, že knížka mi byla ohromnou inspirací a díky ní se dalo spoustu krásných věcí, které jen čekaly na svůj čas, do pohybu. Maruško, děkuji!
Příběh mě zaujal.
Chci si knihu přečíst.
Do objednávkového formuláře prosím uveďte:
- jméno a příjmení,
- adresu, kam chcete knihu poslat přes Zásilkovnu (domů či na výdejní místo),
- telefon,
- způsob platby (předem na účet či na dobírku).
Cena 400 Kč + 110 Kč poštovné a balné.
Knihu v pevné vazbě vydalo nakladatelství Heart beats for books.
Celkem 335 stran.
Ke knize vám ráda přibalím autorskou záložku s citátem z knihy či napíši věnování (stačí uvést ve zprávě).
„Moji milí čtenáři, moc bych si přála, aby vám pročítání našeho příběhu bylo pohlazením po duši, aby vám pomohlo uvolnit emoce, aby přinášelo jiné úhly pohledu a naději pro náročné životní situace, aby vám pomohlo otevřít svá srdce a dokázali jste si ve svém životě volit lásku namísto strachu. Přála bych si, abychom smrt nevytěsňovali z našich životů. A v neposlední řadě, aby každý sám za sebe dospěl k poznání, jak moc důležité je mít sám sebe rád, žít v souladu se sebou a díky tomu posílat lásku dále do světa. Sdílením mé cesty bych vám také chtěla ukázat, jak může vedle sebe existovat současně bolest a truchlení i radost a vděčnost a že skrze vlastní radost a lásku léčíme sebe i ostatní. Chtěla bych inspirovat k tomu, že je možné bolest balit do lásky a přeměnit sílu temnoty v paprsek světla, které svítí na cestu vám i ostatním.“
S láskou, Maruška
